PRIMA BĚHY PRO ŠKOLU HROU 2026

Den pro rodinu ve školu hrou je již tradiční akcí,
která si po letech prošla svým vývojem.

Den otevřených dveří byla zaběhlá událost, jejíž cílem bylo seznámit veřejnost s chodem školy. Během této akce se v areálu školy nabízely různé aktivity pro rodiny s dětmi.

První „Prima závody pro školu hrou“ jsme pojali jako nultý ročník. Pokusný ročník, v němž jsme se protrápili skrz nepřízeň počasí a mizernou účastí. První tři roky nás vypláchla voda a chladné počasí. Akci jsme pořádali na podzim.

Po tvrdých zkouškách v prvních letech jsem navrhl pořádání na jaro. A vskutku vedení školy na to přistoupilo. Myslím, že tímto krokem se akci začalo dařit daleko lépe. Vycházelo slunečné počasí, organizace byla propracovanější, účast stoupla.

Po letech se nároky zvyšovaly. Prošli jsme si štafetovými běhy, závody s vozíčky, závody se zapojením profesionálních sportovců, závody na inlinebruslích nebo závody na hanbiku. U některých kategoriích jsem však musel konstatovat, že to takhle nepůjde.

Po osmi letech jsme ve stádiu, kdy harmonogram závodů je postaven tak, aby co nejvíce vyhovoval na všechny strany a myslím si, že je zlatým středem mezi všemi.

Věřím, že akce se v budoucnu bude stále posouvat „výše“.

Cílem této akce. Dnes už akce s názvem „Den pro rodinu ve škole hrou“ je především propojení široké veřejnosti s naší komunitou. Jde o skutečný příklad funkční integrace v reálném životě. Troufám si říct, že naše akce je jedna z mála a možná i jediná široko daleko, která komplexně vystihuje slovo INTEGRACE v pravém slova smyslu v reálném životě.

Právě na této akci se spolu mohou setkat a být si rovni hendikepovaní a zdraví jedinci (žáci i dospělí). Pospolu se společně postavit na startovní čáru, společně běžet stejnou trasu a společně se utkat a být si rovni. Je otázkou a častou námitkou, že si nikdy hendikepovaní a zdraví členové naší společnosti nebudou rovni a že není spravedlivé, aby spolu závodili. Já mám na to však opačný pohled, protože právě toto je pravým smyslem integrace a stojím si za tím, že na naší akci se tato idea uskutečňuje.

Právě na dni pro rodinu ve škole hrou se spolu totiž utkají zdraví i hendikepovaní. Hendikepovaní se tak mohou cítit jako právoplatnými členy naší společnosti, když se mohou rovnat a jsou si rovni se zdravými. Je jasné, že jejich výsledky nikdy nebudou na úrovni jako výsledky u zdravých jedinců. Ale o tom to není. Je to o pocitu a právě proto, že je to tak komplikované, trvám na tom, aby každý, kdo doběhne nebo dojede do cíle byl odměněn jako vítěz. Každému ať je na krk pověšena zlatá medaile a každý, byť kulhavý nebo slepý nebo ochrnutý ať pocítí úspěch a zároveň se porovná s běžnou populací.

To je ideál a sen této akce. S politováním však nemohu vynechat a nezmínit skutečnost, která je však podstatná. Mám pocit jako kdyby naše škola, potažmo komunita hendikepovaných nesla jakési stigma ve společnosti. Něco jako těžký pytel. Příkop, který je tak těžký překonat. Podle mého názoru je však otázka psychologická i sociální. Jde hlavně o děti a mladistvé. Těžko vysvětlíme dítěti nebo dospívajícímu, aby si šel zazávodit s hendikepovanými. Nám dospělým to přijde úsměvné a nevidíme v tom problém, ale z osobního hlediska v tom vidím velikou bariéru, která ve společnosti prostě je, a to hlavně u dětí a mladistvých.

A právě i toto je naším profesním úkolem, abychom tuto bariéru, tuto mlhu odstraňovali a příkop mezi „běžnou společností“ a hendikepovanými překročili.

Den pro rodinu ve škole hrou je toho příkladem. Je to jedna z mála události, kde se můžeme reálně setkat s integrací v pravém slova smyslu.

Všichni jsou si rovni v lidské důstojnosti, všichni jsou vítězové a zároveň se mohou mezi sebou porovnat.

Samozřejmě vyhlašujeme první tři místa jako absolutní vítěze, ale skutečným vítězem se u nás může cítit opravdu každý. Neboť každý pocítí úspěch v podobě zlaté medaile.

Velice si vážím každého, který si k nám přijde zasportovat, neboť to znamená:

Pro zdravého jedince – ochotu se postavit vedle hendikepovaného bez povýšenosti.
Pro hendikepovaného – odvahu se postavit vedle „zdravého jedince“.

V tento den je otevřená celá škola. Před budovou školy probíhají celý den závody. V Areálu školy se návštěvníci mohou seznámit s chodem školy. Projít si různé workshopy. Vyblbnout se v bazénu nebo tělocvičně. Zaskákat si na skákacím hradu. Zajít do snoozelandu. Vyzkoušet si ergoterapii, zooterapii a mnoho dalších věcí. Virtuální realita. Grilování a mnoho dalších super aktivit je v tento den k dispozici pro širokou veřejnost.

Velice si vážím každého, kdo nás podpoří finančně či mediálně nebo i jinou formou. Jsme rádi za každý bonbón. Za každou korunu.
Všechno je otázka dobrovolnosti. Celá akce je postavená na tom, že my dáváme. My jako organizace jsme ti, kteří rozdávají. Všechny aktivity jsou zdarma a jsou hrazeny ze sponzorských darů. Proto si velice vážím a děkuji všem podporovatelům SPMP potažmo Speciální školy Pod Parkem.
Všem veliké DÍKY!
Dále děkuji všem pracovníkům, kteří se podílejí na chodu akce. Bez nich by to nebylo možné.
Václav Brhel,
organizátor.